Ve školní družině je zvíře!

Dostala jsme nabídku od paní učitelky Stloukalové, která učí přírodopis na II. stupni na naší školy, jestli nechci do družiny Achatinu - což je šnek žijící v tropických lesích střední Afriky. Zvažovala jsem, přece jen je to určitý závazek a nevěděla jsem, jak se děti zachovají. Ptala jsem se jich, jestli chtějí do družiny zvířátko a zároveň jim vysvětlila veškeré povinnosti, které s tím nastanou. K mému překvapení všichni chtěli. A začal kolotoč otázek. Kdy už budeme mít zvířátko ve třídě? Jak mu budeme říkat? Kde bude bydlet? ...

Se jménem to bylo jednoduché. Děti si ho vybraly samy. Vymýšlely jména, pro která potom hlasovaly. Naše zvířátko se tedy jmenuje Max. Kolotoč otázek pokračoval. Kdykoli mě děti potkaly, ptaly se, jestli už je Max ve třídě. A netrvalo dlouho a opravdu se dočkaly.

Max bydlí ve skleněném teráriu a když ho děti poprvé uviděly, vznikla velká tlačenice. Každý ho chtěl aspoň koutkem oka zahlédnout. Každý jeho pohyb sledovaly a byly z něj nadšení. Společně jsme zjišťovali, čím se všeobecně Achatiny živí a povídali jsme si, jak se o něj budeme starat. Na nástěnce máme vyvěšený jídelníček pro Maxe a děti pozorně sledují, co může a co ne. Dělí se sním o kousíčky svých svačin a každý den, když přijdou do družiny, jejich první pohled zamíří na Maxíka.

Tímto bych chtěla poděkovat paní učitelce Stloukalové za dárek, který nejen potěšil, ale také nás všechny k něčemu zavazuje a spojuje. Všichni se společně snažíme, aby se Maxovi u nás líbilo.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF
Autor: Antonín Šerý (14.5.2012)

Odebírat novinky