Beseda s pamětníkem holokaustu

V letošním roce si připomínáme 70. výročí osvobození Osvětimi. Téma holocaustu je v naší škole pravidelně připomínáno, žáky se snažíme vést k úctě jeho obětem.

Již počtvrté nás navštívil pan Ing. Pavel Fried, bývalý vězeň koncentračního tábora v Terezíně. Pan Fried byl pro svůj židovský původ, podobně jako dalších více než sto tisíc českých židovských mužů, žen a dětí, deportován do Terezína. Bylo mu 12 let. Jeho babička zde zemřela, jeho sestra zahynula v plynové komoře v Osvětimi.

Nelidské podmínky panující v koncentračních a vyhlazovacích táborech za II. světové války jsou všeobecně známy. Konkrétně v Terezíně, v městě postaveném pro 7 tisíc obyvatel, bylo namačkáno až 60 tisíc lidí, tomu odpovídaly otřesné hygienické podmínky, vězni trpěli nedostatkem jídla, lékařské péče. Panoval zde neustálý strach z transportů, ačkoli o skutečných osudech transportovaných spoluvězňů se v Terezíně dozvěděli až na konci války. Zbídačelé vězně z východu přihnali Němci prchající před Rudou armádou zpět do Terezína a hladoví lidé se rvali o každý kousek jídla.

Panu Friedovi zachránila života řada náhod, například i skutečnost, že s ostatními chlapci kradli jídlo a nebyli při tom chyceni. Jeho nejlepším jídlem za tři roky v Terezíně byla sladká jíška z hladké mouky a margarínu. Dodnes ho mrzí, že se na něj tatínek zlobil, že se s ním nerozdělil o jedno vajíčko, které se mu nějakým zázrakem podařilo sehnat.

Pan Fried ve svém vypravování položil i provokativní otázky, když se zamýšlel nad „úspěchem" nacistického konečného řešení. Kolik lidí, kteří osobně žádnou nenávist vůči Židům necítili, pracovali na jejich deportaci, vraždění a likvidaci těl? Proč se nikdo z konstruktérů plynových komor, železničářů a dělníků neptal, jaký má jejich práce smysl, k čemu bude využita? Jeho slova mají význam pro dnešní dny. Člověk by neměl být lhostejný k tomu, co se kolem něj děje. A také by měl respektovat odlišnost jiných, protože jedině tak může být sám respektován.

Dojmy ze setkání žáků 9. tříd s panem Friedem hezky vyjádřila Marie Daňková z 9. A: „Překvapilo mě, že necítí nenávist k Němcům. Je to velmi moudrý, vzdělaný a chytrý muž. Také bych řekla, že je to dost pozitivní osoba. ... Je od něj hezké, že o tom, co se odehrávalo v Terezíně, je schopen hovořit před publikem, i když to pro něj určitě není jednoduché."

 

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF
Autor: Jaroslava Staňková (16.2.2015)

Odebírat novinky